STARÁ POHÁDKA.

Roman Hašek

STARÁ POHÁDKA.
Král Louis vyjel na lov s družinou oj, pokřik nemalý: zněl dusot koní roklinou a v les posměšné „halali“. 40 Roj jisker, jak tak cválali, vždy vzplál pod ořů kopytem a bujnou píseň zpívali si o poháru dopitém, jejž dívka dolít váhala... Tralalala, tralalala... Hoj, stojí chata u lesa, běloučká chata u lesa, a před ní žínka kyprých vnad – Ten zjev.. Mon Dieu! Nebesa! V mžik s oře seskočil Louis král, zlý Fauna smích mu na rtech hrál – „Oh, žízním...“ ústa šeptala, a žínka jen se usmála. Tralalala, tralalala... A vešli v chaty nízkou síň. Vše čisto, bílá podlaha, a z lesa padal měkký stín na bílé lůžko – ha ha ha. Číš rozlétla se na kusy (druž venku čekala) – Král ženu tiskl k boku si a bílá postel sténala – tralalala, tralalala... 41 Pak muž se vrátil tuchou jat... oj, smích byl nemalý! – Křik... uražený Majestát... Jej hbitě svázali. Král Louis se jenom pousmál: „Tam pověste jej trochu dál na nejvyšší všech borovic...“ Ta zachvěla se praskajíc, a šerý les byl opět tich – Jen ironický zněl kdes smích, jak četa dále cválala – Tralalala, tralalala... 42