PŘEC PO TÉ ZASNĚNÉ...

Roman Hašek

PŘEC PO TÉ ZASNĚNÉ...
A přece znovu zas to duší zatřese, a přece zaplanou už dávno zhaslé žáry, ač vše již dosněno a v stolku kryje se jen bledý obrázek a zašlé memoiry. 23 A přece znovu zas těch chvílí vzpomínám a tělo chvěje se jen tuchou vášně oné, jež rázem hlas i dech stajila v hrdle nám a v matných konturách kreslila lože vonné... Co rtů pak líbal jsem a prožil horkých snů, za prvních záchvěvů, kde rozkoš začíná: přec po té zasněné dnes tesknou náruč pnu, co jiná v objetí mém klidně usíná... 24