PAK PŘIJDU...

Roman Hašek

PAK PŘIJDU...
Až první hvězda chladně blýskne šerem a bolestná tma všecko zahalí, má vášeň vzkřikne smutným podvečerem jak naříkavé noční signaly. 73 Pak přijdu, víš to, přijdu nocí tichou za bludičkami chladných zraků Tvých, a urvu vše, co bylo Tvojí pýchou, bych neslyšel víc záhadný Tvůj smích! Ten smích, jenž dlouho v mozek se mi vrýval rozchvělý jarem Tvého panenství, oh, odumře – a v horkých slzí příval smát bude se jen píseň šílenství... A vyjdu potom, zpitý divou tuchou, že zavraždil jsem bílou duši Tvou, tam k řece půjdu nocí smutnou hluchou – můj smutek němé vody uzavrou... 74