A ŽIVOT ZPÍVAL...

Roman Hašek

A ŽIVOT ZPÍVAL...
Žár vášnivý to nebyl, jenž životem mne hnal – jen té všední lásky jsem se vždycky bál. 87 Jen té všední lásky a idyllických snů a celé řady tichých jednotvárných dnů. Mohou něco dáti, snad relativní klid. Ale nehřeje to. A nemusí to být. – Touha bez definic, jež vyslovit se chce, jásavým horkým proudem mně tekla do srdce. A život v dálce zpíval jedinou arii, život, jenž nezná idyll a který zabíjí. 88