JÁ BÁL SE TVÉHO POHLEDU...

Roman Hašek

JÁ BÁL SE TVÉHO POHLEDU...
Já bál se tvého pohledu a bál se tvojích očí, to byly zraky tygrovy, než na svou oběť skočí. Když duši mou tma svírala a pták jen úpěl zdáli, ty oči svitem magickým mně nocí divě plály. 71 Já bál se tvého pohledu a bál se tvého smíchu, jenž tepny moje zastavil, se rozchvěl v nočním tichu, mrazivým échem zvučel dál... Můj Bože, utichne-li! – Oh, já jsem tě chtěl zardousit – a ruce mé se chvěly. Ty slabé ruce klesly zpět, nedotkly se tvé pleti. Tvé zraky plály horečně – já kles’ ti do objetí... Ten zápas marně bojován zas jako večer prvý – Upíre – ženo! Srdce své mou napojila’s krví...! 72