RANDEZ-VOUS.

RANDEZ-VOUS.
l dneska chlad si lhali, zde ještě stojíce. Vše ironisovaliironisovali. A sebe nejvíce. 84 Že všeho je tak líto, co vykvést nesmělo. – Že za rok nebolí to, co kdysi bolelo. Že už je všecko marné, když nikdo neslyší. – Že člověk zvolna stárne a snad se utiší. Že bolest přejde brzy, dnes, zítra, po čase... – A měla v očích slzy a tvrdě smála se. Že jsou tu jakés hříchy, jež marně smýti chcem. – Smích nervosní a tichý mu zahrál hořce rtem. A dál zas hovořili o starém thematě: O snech, kde není síly a hynou vypjatě. O srdci, které plálo a neznalo to říc,’říc’, o rtech, jež řekly málo a chtěly říci víc. – 85 Dnes naposled tu stáli při svitu měsíce. Vše ironisovali. A sebe nejvíce. 86