RANDEZ-VOUS.

Roman Hašek

l dneska chlad si lhali, zde ještě stojíce. Vše ironisovali. A sebe nejvíce. Že všeho je tak líto, co vykvést nesmělo. – Že za rok nebolí to, co kdysi bolelo. Že už je všecko marné, když nikdo neslyší. – Že člověk zvolna stárne a snad se utiší. Že bolest přejde brzy, dnes, zítra, po čase... – A měla v očích slzy a tvrdě smála se. Že jsou tu jakés hříchy, jež marně smýti chcem. – Smích nervosní a tichý mu zahrál hořce rtem. A dál zas hovořili o starém thematě: O snech, kde není síly a hynou vypjatě. O srdci, které plálo a neznalo to říc’, o rtech, jež řekly málo a chtěly říci víc. – Dnes naposled tu stáli při svitu měsíce. Vše ironisovali. A sebe nejvíce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

359. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČÍM VÍCE TRPÍM... (Antonín Klášterský)
  2. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  3. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)
  4. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni, (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. KU HVEZDÁM. (Josef Kuchař)
  6. List. (Augustin Eugen Mužík)
  7. AŤ TO BYLO... (Antonín Klášterský)
  8. JEDNÉ ŽENĚ... (Zikmund Winter)
  9. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  10. My budem šťastni... (Julius Alois Koráb)