ČÍM VÍCE TRPÍM...

Antonín Klášterský

Čím více trpím, tím se více směji, a Bůh mi odpusť, je-li to snad hříchem, když v bolesti a muce, beznaději své duše pláč tím přehlušuji smíchem. A duše pláče často dětským stonem pro touhy marné, nedostižnou metu, ó, jen se smát, vše grimasou skrýt honem, co po tom všem, co trpíš, celkem světu! A duše pláče, jako vítr kvílí po letech zniklých, po snech, které přešly, ó, jen se smát, co stačí tobě síly, a nežebrat jen o soucitu grešli! Tam doma – ano. Na klín staré matky neb na hruď teplou milované ženy lze dáti hlavu přes vše světa zmatky a drahou rukou tlumit vzlyk a steny. Tam nechť se taví láskou ocel tvrdý a slza v oku neskrytě se blýští, však úsměv na rtech, veselý a hrdý jde gladiator pevně k zápasišti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1045. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. List. (Augustin Eugen Mužík)
  2. In memoriam. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Z RÁJE! (Rudolf Mayer)
  4. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  5. ADDIO. (Vladimír Frída)
  6. RORATE! (Xaver Dvořák)
  7. CHCI BÝTI SÁM. (Antonín Klášterský)
  8. ŠEŘENÍ. (Jan Opolský)
  9. RANDEZ-VOUS. (Roman Hašek)
  10. AŤ TO BYLO... (Antonín Klášterský)