ADDIO.

Vladimír Frída

Ne abych vytrhl se nudy spáru, spíš bolesti, ač smím-li to tak zvát, já s upomínkou v duši jal se psát a zasvětil vše upomínky čaru. Ta jediná, vím, nepropadá zmaru. Chci z dlaně Osudu vše klidně brát, ač vím, že duše nemůže se smát z jeseně své vstříc budoucímu jaru. Až po létech kdys dlouhých za večerů v ty sžloutlé listy Vaše ruka zbloudí, až uslyšíte zaplakat svou dceru, z nás nikdo záhady ty nerozsoudí. Víc nemoh’ říci ten, kdo psal ty řádky, vždyť láska věčná je a život krátký.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

576. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIM. (Antonín Sova)
  2. II. Ó nikdo nezná srdce mé ladit’ (Josef Kalus)
  3. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  4. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá (František Gellner)
  5. JDE PODZIM DUŠÍ MOU... (Bohdan Kaminský)
  6. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. ZAVANUTÍ. (Viktor Dyk)
  8. Ty jdeš, má jeseni! (Xaver Dvořák)
  9. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Že ráda mám ten podzim šedý, (Fanda Šimková-Uzlová)