Že ráda mám ten podzim šedý,

Fanda Šimková-Uzlová

Že ráda mám ten podzim šedý, už řekla jsem si mnohokrát, my rozumíme druh si druhu, to smutek učil nás se znát. Vy stráně holé, spadlé listí, ty travko hnědá, uvadlá, našedlé mraky, zbylí ptáci i záře slunka, slabá, mdlá, k vám tiše lne ta moje duše, provází účasť blízký cit, vždyť stejný v hloubi mého nitra je taky tklivý obraz skryt. Když v opuštění, v trudných dobách, se mlžný obal protrhne, vyvstanou všecky staré tíže a smutný průvod vpřed se hne... Bolesti skryté, křivdy a klamy a řada trpkých vzpomnění, bezmocné slzy, marné touhy a smutný obraz jeseni já vidím, cítím v sobě celý s tou beznadějí podzimu, však bez vzkříšení – bez zrození, jen s heslem jedním: „zahynu!“

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

395. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZAVANUTÍ. (Viktor Dyk)
  2. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)
  3. JDE PODZIM DUŠÍ MOU... (Bohdan Kaminský)
  4. PODZIMNÍ VEČERY. (Antonín Jaroslav Klose)
  5. ADDIO. (Vladimír Frída)
  6. Podzim. (Boleslav L. Černý)
  7. Bez perutí. (Adolf Heyduk)
  8. MEDITACE. (Vladimír Frída)
  9. PODZIM. (Antonín Sova)
  10. None (Karel Babánek)