AD FINEM:

AD FINEM:
Den vydrážděn a zoufalý: Mdlý pleskot deště. Větru vytí. Daleko kdes hřmí přívaly. Daleko vše, co schopno hřmíti. 89 Nelze být měkkým ani mstít. Projevu schopnost abstraktní je. Stagnace citu. Líný klid občánka, který dobře žije. Daleko kdes hřmí přívaly. Naslouchej, schoulen ve svém plášti! – Citlivost stará živa-li? Ještě je láska? ještě je záští? Je ještě vášeň? ještě je hněv? Jsou ohně, které rudě plály...? – Není jich už! Nic nevzpění krev: Jen šedé mlhy táhnou v dáli... Poslední ze všech zbyl tu smích; neškodný takto. Někdy raní. Má hloupé gesto Skrčených, když zpívá se o milování. A je v něm jakýs divný vztek, bezdůvodný a potměšilý: Zlobí se někdy do dálek na ty, kdož sotva ublížili... Nač tedy smích a proč ten hněv? – Mdlá nevrlost se roztesknila pro starou píseň, pro úsměv, pro něhu, která kdys tu byla, 90 pro oči, jež se dívaly měkce tak... Requiescant, Pane! – Daleko kdes hřmí přívaly. Daleko bouře rozpoutané. 91 OBSAH:
Pohádka zelených očí7 Pohádka o zakletém Království11 Finale13 Maják20 Přec po té zasněné23 Ta píseň mi dozněla v dáli25 Krvavý květ27 Podzim duše29 Na valčík z „Eugenije Oněgina“31 [93] Dny stejně šedivé33 Písnička dneška35 Oněgin anno Domini MCMII37 Stará pohádka40 Dvě karrikatury: I. Země Lotofagů43 II. À la fin de siècle XVIII.45 Credo47 Noční zpěvák49 Karrikatura51 Sentimentalní romance54 Platonická reflexe57 Dissonance59 Dohráno61 V dnech listopadu63 Umírání65 Mrtvá láska67 Serenada69 Já bál se Tvého pohledu71 Pak přijdu73 V západu75 Plá z podušek vůně77 Včera jsi byla mou79 Sešeření81 Randez-vous84 A život zpíval87 Ad finem89
[94] OPRAVA: Na str. 17. vynechán prvý verš. Dvojverší to má znít takto:
Za Vámi život – Hleďte v před: ničeho není na dohled
E: pk; 2005 [95]