AD FINEM:
Den vydrážděn a zoufalý:
Mdlý pleskot deště. Větru vytí.
Daleko kdes hřmí přívaly.
Daleko vše, co schopno hřmíti.
89
Nelze být měkkým ani mstít.
Projevu schopnost abstraktní je.
Stagnace citu. Líný klid
občánka, který dobře žije.
Daleko kdes hřmí přívaly.
Naslouchej, schoulen ve svém plášti!
– Citlivost stará živa-li?
Ještě je láska? ještě je záští?
Je ještě vášeň? ještě je hněv?
Jsou ohně, které rudě plály...?
– Není jich už! Nic nevzpění krev:
Jen šedé mlhy táhnou v dáli...
Poslední ze všech zbyl tu smích;
neškodný takto. Někdy raní.
Má hloupé gesto Skrčených,
když zpívá se o milování.
A je v něm jakýs divný vztek,
bezdůvodný a potměšilý:
Zlobí se někdy do dálek
na ty, kdož sotva ublížili...
Nač tedy smích a proč ten hněv?
– Mdlá nevrlost se roztesknila
pro starou píseň, pro úsměv,
pro něhu, která kdys tu byla,
90
pro oči, jež se dívaly
měkce tak... Requiescant, Pane! –
Daleko kdes hřmí přívaly.
Daleko bouře rozpoutané.
91
OBSAH:
Pohádka zelených očí7
Pohádka o zakletém Království11
Finale13
Maják20
Přec po té zasněné23
Ta píseň mi dozněla v dáli25
Krvavý květ27
Podzim duše29
Na valčík z „Eugenije Oněgina“31
[93]
Dny stejně šedivé33
Písnička dneška35
Oněgin anno Domini MCMII37
Stará pohádka40
Dvě karrikatury:
I. Země Lotofagů43
II. À la fin de siècle XVIII.45
Credo47
Noční zpěvák49
Karrikatura51
Sentimentalní romance54
Platonická reflexe57
Dissonance59
Dohráno61
V dnech listopadu63
Umírání65
Mrtvá láska67
Serenada69
Já bál se Tvého pohledu71
Pak přijdu73
V západu75
Plá z podušek vůně77
Včera jsi byla mou79
Sešeření81
Randez-vous84
A život zpíval87
Ad finem89
[94]
OPRAVA:
Na str. 17. vynechán prvý verš. Dvojverší to má znít takto:
Za Vámi život – Hleďte v před:
ničeho není na dohled
E: pk; 2005
[95]