ONĚGIN ANNO DOMINI MCMII.

ONĚGIN ANNO DOMINI MCMII.
Má Taťana mi psala včera – ó byl to dopis naivní! –, jak vzpomíná vždy za večera a o jakémsi zraku sní... 37 Jak touží vždy, když topol šumí a po údolí táhne stín, jak vždy se chvěje v její dumy jen jedno jméno – Oněgin... Má Taťana mi včera psala: „mou láskou věčně buďte jist, já hrdost svou Vám v oběť dala...dala...“ Oh, kterak směšný je ten list! Mám psát jí ironické psaní za její řádky srdečné, že nemyslil jsem nikdy na ni, že vše to bylo zbytečné; Že pro mne v lásce klidu není – mám příliš pusto ve duši – a v konec dát jí naučení, co pro dívku se nesluší..? A což ten básník elegický, proč k urážce se svésti dal? – jen nebýt líný jako vždycky, jak s chutí bych ho potrestal! Leč takto? Co s ním? V svaté zlosti mám zatvrdit se docela a pro urážku bez milosti mu vehnat kulku do těla? 38 Toť příliš hloupé, k uzívání! O jeho krev přec nestojím – mít s úřady pak oplétání a hádky se svým svědomím! Ne, shovívavým k němu budu, jeť příliš málo do světa; Sám pozná kdysi k svému trudu, že Olga byla koketa. A Taťana? Chci moudře vzíti, co samo k mým se sklání rtům – v tom skryt je celý problém žití, a jinak jednat – absurdum. Oh, nuda! Je to hrozně všední, leč nebylo to vinou mou – A jednou Lenský kleknuv před ní, si vezme Taňu svedenou.... 39