UMÍRÁNÍ.

Roman Hašek

UMÍRÁNÍ.
Nemocné touhou zhynulo nám mládí, co kvetlo, vše, a co jsme měli rádi. K životu, viď, my neměli jsme síly: tak dlouhé dny – a nic jsme neužili! 65 Tak dlouhé noci – a ta naše těla po objetí se v marném pláči chvěla! O lásku, o mír s žitím jsme se rvali, vášnivé růže hořce odkvétaly. A víra mřela, touha v duši vyschla, krev při polibku ze rtů našich tryskla. Co zrálo, vše, a co jsme měli rádi, nám život vzal. A zhynulo nám mládí. 66