SPÍTE, HVOZDY TEMNÉ
Spíte, hvozdy temné?
Bdíte? Pustíte mne
do svých černých bran?
Tma kouzelná jak bolestných snů třpyt
štká němou krásou. Proč mám dále jít?
Soumrak ze všech stran
do vaší tmy žene
hvězdy zahalené,
tu noc chci s vámi bdít.
Močály a poli
šel jsem. Co mne bolí?
Nic, jen hrdost má.
Až do smrti s mou láskou bude spát
květ na kameni, pod kamenem had.
Ať je střeží tma!
Chci již hvězdy vodit,
spící vysvobodit,
ráj chorým otvírat.
Na úsměvy krásy
blázen vzpomíná si
po únavě cest.
70
Ať spí, kdo spal, než klam se rozplyne,
ó, mlčme pro sebe i pro jiné,
půlnoc slávy jest!
Či to lest jen mlčí
ve tmách touhy vlčí?
Ne, duše, nikdy ne!
71