SONET OBLOMOVSKÝ

Petr Fingal

Občas se stará touha probudí a v jizvy duše znovu ostře klove; z popelu jiskry křísí ve hrudi. Pohaslé křísí, rozžehuje nové, nové. Dobrodružně do krajin zalétá, v nichž mladá duše dlívala tak ráda, kde nebes tmáň je světly poseta a pod ní něžných laní plachá stáda. Ty teplé noci, plné tichých hvězd, i bouřné moře, jež svým jekem vábí, vše neuzřeno v neznámo kams plove. A jednotvárná nálada tvých cest: zkalený rybník, – kuňkají v něm žáby, – a nudné české nebe aprilové...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

464. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  3. VYSOKÁ OBLOHA V ZÁŘÍ (Antonín Sova)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. báseň bez názvu (Karel Leger)
  6. SCENERIE (Antonín Sova)
  7. Na horách. (Emanuel z Čenkova)
  8. Nad jednou rakví. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Vidiny soumraku. (Karel Nejč)
  10. Vichr v lese. (Jaroslav Vrchlický)