NEVĚRNÁ MILÁ
„Já do smrti ti věrna budu, milý,
to přísahám ti tady v pokoře,
za svědka Boha beru si v té chvíli,
ač – je-li vůbec jaký nahoře!
A jsi-li náhodou snad atheista,
viz na nebi tu hvězdu zářící!
Ta stejně věčná je a stejně čistá,
jak srdce láskou k tobě hořící!“
Rty na rtech vášnivě se pozachvěly
a ruka ručku stiskla přesladce...
Nazítří zase sejít jsme se měli,
pár chvilek prožít v sladké pohádce.
* * *
19
Byl opět večer, vánek líbal stromy
a sníh zasypal všecky cestičky,
měsíce srpek osvětloval domy
a s oblohy se smály hvězdičky,
však moji lásku nebylo tu vidět...
Kam, probůh, se mi asi ztratila?
K nebi jsem pohléd a počal se stydět.
Ta věčná hvězda tam již nebyla!