Byl starý již Jak padlý sníh měl hlavu(J5f)
a bylo mu snad sedmdesát let(J5m)
Po nábřeží se zvolna šoural v davu(J5f)
vždy v podvečer a z očí jsi mu čet(J5m)
jak rád má Hradčan silhouettu krásnou(J5f)
jež na červánků tmí se šarlatě(J5m)
A teprve když zřel že zcela hasnou(J5f)
nad hradem ohně tich a dojatě(J5m)
ve stínu ulic ztratil se by znova(J5f)
nazítří přišel obdivovat zas(J5m)
pruh oblohy jež rdíc se do zlatova(J5f)
v klín starých zdí kouzelný sije jas(J5m)
A na jaře když ve květ růžobílý(J5f)
se odělo petřínské úpatí(J5m)
a jasný vzduch vál městem nové síly(J5f)
jsa poslem starci hlava závratí(J5m)
se točila a oči leskly vděkem(J5f)
že v krásách které jaro přináší(J5m)
ve světle novém na blankytu měkkém(J5f)
zřít může obraz jemu nejdražší(J5m)
pruh Vltavy a kamenný most s věží(J5f)
a královský hrad plný veleby(J5m)
Tu slzám staroch bráníval se ztěží(J5f)
a chápal proč tolik per velebí(J5m)
stero krás Prahy zlaté stověžaté(J5f)
Však s léty přišel slední pouti čas(J5m)
Náš stařík statně oči mocně vzňaté(J5f)
se Smrtí rval se že i lékař žas(J5m)
než proti věku mediciny není(J5f)
a pod drn musí z nás přec každičký(J5m)
neb kmotřička smrt nezná poshovění(J5f)
Has zvolna i náš Pražan stařičký(J5m)
Tu k posledu kdy člověk jasně tuší(J5f)
že za chvíli se octne v zásvětí(J5m)
šeptal si stařec Bože až s mou duší(J5f)
ke Tvému trůnu anděl poletí(J5m)
přes Vltavu mu dovoliž s ní spěti(J5f)
a přes Hradčany abych z blankytu(J5m)
směl obrys jejich ještě uviděti(J5f)
a věží jich směs sluncem zalitu(J5m)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
3 |
| Celkem veršů: |
40 |
| Jamb: |
40
(100 %)
|