POSLEDNÍ PŘÁNÍ.

Petr Fingal

POSLEDNÍ PŘÁNÍ.
Byl starý již. Jak padlý sníh měl hlavu a bylo mu snad sedmdesát let. Po nábřeží se zvolna šoural v davu vždy v podvečer... a z očí jsi mu čet, jak rád má Hradčan silhouettu krásnou, jež na červánků tmí se šarlatě. A teprve, když zřel, že zcela hasnou nad hradem ohně, tich a dojatě ve stínu ulic ztratil se, by znova nazítří přišel obdivovat zas pruh oblohy, jež rdíc se do zlatova v klín starých zdí kouzelný sije jas.... A na jaře, když ve květ růžobílý se odělo petřínské úpatí a jasný vzduch vál městem, nové síly jsa poslem, starci hlava závratí se točila a oči leskly vděkem, že v krásách, které jaro přináší, ve světle novém na blankytu měkkém zřít může obraz jemu nejdražší: pruh Vltavy a kamenný most s věží a královský hrad plný veleby. Tu slzám staroch bráníval se ztěží a chápal, proč tolik per velebí stero krás Prahy zlaté, stověžaté... 15 Však s léty přišel slední pouti čas. Náš stařík statně, oči mocně vzňaté, se Smrtí rval se, že i lékař žas, než proti věku mediciny není, a pod drn musí z nás přec každičký, neb kmotřička smrt nezná poshovění... Has’ zvolna i náš Pražan stařičký. Tu k posledu, kdy člověk jasně tuší, že za chvíli se octne v zásvětí, šeptal si stařec: „Bože, až s mou duší ke Tvému trůnu anděl poletí, přes Vltavu mu dovolíšdovoliž s ní spěti a přes Hradčany, abych z blankytu směl obrys jejich ještě uviděti a věží jich směs, sluncem zalitu!“ 16
Básně v knize Revolty a adagia:
  1. OTÁZKA.
  2. JE ZDISKREDITOVÁNA ZCELA LYRIKA.
  3. MŮJ HUMOR.
  4. FATUM.
  5. PŘÍCHOD JESENĚ.
  6. KRAJINA V ZÁŘÍ.
  7. POSLEDNÍ PŘÁNÍ.
  8. V TICHU VEČERA.
  9. VZPOMÍNKA ŠlBENIČNÍ.
  10. JARNÍ NÁLADA.
  11. ZDA VĚŘIT SMÍM?
  12. HAVLÍČKŮV HNĚV.
  13. POUČENÝ KONŠEL.
  14. KAREL TRÁVA.
  15. MALOMĚSTSKÝ KVĚTEN.
  16. NĚKDEJŠÍ LÁSCE.
  17. KUS DOPISU.
  18. PŘÁTELÉ.
  19. VÝČITKA.
  20. NA VĚJÍŘ.
  21. IMPROVISACE.
  22. NA DUŠIČKY.
  23. SAMARITÁN.
  24. IDEALY.
  25. APOŠTOL.