PŘÍCHOD JESENĚ.

Petr Fingal

PŘÍCHOD JESENEJESENĚ.
Bude už podzim – tulák tuší, když hlédne holá na pole a starosti mu v hlavě buší jak selské cepy v stodole. Bude už podzim... Ptačí písně, nedávno ještě veselé, teď stopy nesou smutné tísně, letíce k nebi nesměle. Bude už podzim. Vodník chorý si šije kožich na zimu, vrcholy svými třesou bory, všude už známky podzimu. l cikán vítr vpad už v pole, a trnky zrají na stráni, a pod lesem, tam v smrčí dole, kde milenci dva zabráni kdys v hovor tichý v léta proudu si upadli v objetí, pod ztvrdlou leze sysel hroudu, lká jez, spí mlha na sněti. Bude už podzim. Vše je smutné. Svět do dálek už neláká, když slyšíš kroky zimy nutné a stesk starého tuláka... 13