III. Rty mé se nikdy neotevrou k lání,

Antonín Macek

III.
Rty mé se nikdy neotevrou k lání, Rty mé se nikdy neotevrou k lání,
znám smysl žití, znám i jeho růže, i Boha v bolesti a vzpomínání, vznešený obraz jeho k snům svým druže. Bez hořkosti i žalu, pohrdání po moři žití duše kráčet může; Bůh láska tichá je, jež neporaní – je žena jinochův sen, Bůh sen muže. Neb mizí něha ženy, krása její, tvář ztvrdla, která zářila kdys sličně, a slova lásky umřela již v hoři. Polibky její okamžik jen hřejí, jak příkrov ledový se maska tvoří – leč láska boží hřeje ustavičně. 29

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek