III. Rty mé se nikdy neotevrou k lání,

Antonín Macek

III.
Rty mé se nikdy neotevrou k lání,
Rty mé se nikdy neotevrou k lání,
znám smysl žití, znám i jeho růže, i Boha v bolesti a vzpomínání, vznešený obraz jeho k snům svým druže.
Bez hořkosti i žalu, pohrdání po moři žití duše kráčet může; Bůh láska tichá je, jež neporaní – je žena jinochův sen, Bůh sen muže. Neb mizí něha ženy, krása její, tvář ztvrdla, která zářila kdys sličně, a slova lásky umřela již v hoři. Polibky její okamžik jen hřejí, jak příkrov ledový se maska tvoří – leč láska boží hřeje ustavičně. 29
Básně v knize Velký mír:
  1. V PŘEDVEČER BOUŘÍ.
  2. VOJNA.
  3. RYTÍŘŮV OMYL.
  4. VELKÝ MÍR.
  5. ČTYŘVERŠÍ.
  6. NEJVYŠŠÍ DAR.
  7. AŽ BUDEŠ MILOVAT...
  8. JARO NA KAMPĚ.
  9. I. Já nevím ani, zda kdy vlídná slova
  10. II. To není tvrdý přísných dogmat Bůh,
  11. III. Rty mé se nikdy neotevrou k lání,
  12. IV. Že čas můj nepřijde, mně není líto,
  13. V. Vím, nepřišla mi, když jsem mohl kvést,
  14. VI. Vteřiny dítě, sladký sonete,
  15. VII. Ve věku mém, žel, láska smutná byla,
  16. VIII. „Co nejdražšího, Pane, máš?“ se ptám
  17. IX. V mé mysli umělci šli, svoji víru
  18. X. Jsou nepoznané bolesti, jichž pal
  19. XI. Já hoře lásky přežil, z něho zbyl
  20. Xll. Mdle lampa růžová plá; její jas
  21. XIII. Co hledal jsem, to není v srdci tvém,
  22. XIV. Co bylo ve mně, vášní prudký žár
  23. XV. Po ženě touha dosud v srdci mém
  24. XVI. Ne, mezi srdci věčně chladnými
  25. XVII. l v světě chudých vesna zkvétala mi;
  26. XVIII. Je nejkrásnější u žen hudba gest,
  27. XIX. To bylo dávno, stále duněly
  28. XX. Květiny opuštěné za oknem,
  29. XXI. Je nejkrutější ctnost, neb nesmí znát
  30. XXII. Vzít život, jak je, proniknout jej cele,
  31. XXIII. PRAHA.
  32. XXIV. Na tvoji krásu, tvoje památníky,
  33. XXV. Volnosti dech byl vždycky v písních mých,
  34. XXVI. Jdou smrt a nemoc mimo duši moji
  35. XXVII. Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky
  36. XXVIII. Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci
  37. XXIX. Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě
  38. XXX. Ne Diana, leč tropů jsi ty paní,
  39. XXXI. Linií, tvarů tichou hudbu kreslí,
  40. XXXII. (II. sonet Shakespearův.)
  41. XXXIII. (I. sonet z ,The passionate pilgrim‘ od Shakespeara)
  42. XXXIV. V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch
  43. FINALE.