XIII. Co hledal jsem, to není v srdci tvém,

Antonín Macek

XIII.
Co hledal jsem, to není v srdci tvém, Co hledal jsem, to není v srdci tvém,
 i když jsem snil, že láska políbila mne na rty uvadlé – i to jen zbyla bez vášně náklonnost tvá s chladným rtem. A přece chtěl jsem, aby v srdci mém se divoká zas vášeň probudila; má minulost jen smutná, šedá byla, velehor nad ní chladný diadém. Na velké opojení čekám dosud, ač přijde brzy tiché, šedé stáří a bílých ledovců již blízkost cítím. Ne, paní lásky, nepůjdu dál žitím; naposled ještě projdu ohňů září, než přijde mráz a ticho, věčný osud. 39
Básně v knize Velký mír:
  1. V PŘEDVEČER BOUŘÍ.
  2. VOJNA.
  3. RYTÍŘŮV OMYL.
  4. VELKÝ MÍR.
  5. ČTYŘVERŠÍ.
  6. NEJVYŠŠÍ DAR.
  7. AŽ BUDEŠ MILOVAT...
  8. JARO NA KAMPĚ.
  9. I. Já nevím ani, zda kdy vlídná slova
  10. II. To není tvrdý přísných dogmat Bůh,
  11. III. Rty mé se nikdy neotevrou k lání,
  12. IV. Že čas můj nepřijde, mně není líto,
  13. V. Vím, nepřišla mi, když jsem mohl kvést,
  14. VI. Vteřiny dítě, sladký sonete,
  15. VII. Ve věku mém, žel, láska smutná byla,
  16. VIII. „Co nejdražšího, Pane, máš?“ se ptám
  17. IX. V mé mysli umělci šli, svoji víru
  18. X. Jsou nepoznané bolesti, jichž pal
  19. XI. Já hoře lásky přežil, z něho zbyl
  20. Xll. Mdle lampa růžová plá; její jas
  21. XIII. Co hledal jsem, to není v srdci tvém,
  22. XIV. Co bylo ve mně, vášní prudký žár
  23. XV. Po ženě touha dosud v srdci mém
  24. XVI. Ne, mezi srdci věčně chladnými
  25. XVII. l v světě chudých vesna zkvétala mi;
  26. XVIII. Je nejkrásnější u žen hudba gest,
  27. XIX. To bylo dávno, stále duněly
  28. XX. Květiny opuštěné za oknem,
  29. XXI. Je nejkrutější ctnost, neb nesmí znát
  30. XXII. Vzít život, jak je, proniknout jej cele,
  31. XXIII. PRAHA.
  32. XXIV. Na tvoji krásu, tvoje památníky,
  33. XXV. Volnosti dech byl vždycky v písních mých,
  34. XXVI. Jdou smrt a nemoc mimo duši moji
  35. XXVII. Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky
  36. XXVIII. Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci
  37. XXIX. Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě
  38. XXX. Ne Diana, leč tropů jsi ty paní,
  39. XXXI. Linií, tvarů tichou hudbu kreslí,
  40. XXXII. (II. sonet Shakespearův.)
  41. XXXIII. (I. sonet z ,The passionate pilgrim‘ od Shakespeara)
  42. XXXIV. V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch
  43. FINALE.