IV. Že čas můj nepřijde, mně není líto,

Antonín Macek

IV.
Že čas můj nepřijde, mně není líto, Že čas můj nepřijde, mně není líto,
 neb zvykl jsem již osamění svému, když přijde žal, tu „bratře!“ řeknu jemu a „sestro smrti!“ v tazích mých je vryto. Já poznal krásu snu, co v něm je skryto, i rozkoš vzhlédnout k nebi hvězdnatému, i blahořečím často také zlému, s nímž jako zlato bývá dobro slito. Jen líto mi: těm, již mi blízci byli, mé chvíle štěstí nikdy nezářily, ti neznali jich, marnou jati pýchou. Že nemohl jsem dát jim lásku k zemi i krásu pokory, tak sladkou, tichou, svou marnou něhu – toho líto je mi. 30

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek