IV. Že čas můj nepřijde, mně není líto,

Antonín Macek

Že čas můj nepřijde, mně není líto, neb zvykl jsem již osamění svému, když přijde žal, tu „bratře!“ řeknu jemu a „sestro smrti!“ v tazích mých je vryto. Já poznal krásu snu, co v něm je skryto, i rozkoš vzhlédnout k nebi hvězdnatému, i blahořečím často také zlému, s nímž jako zlato bývá dobro slito. Jen líto mi: těm, již mi blízci byli, mé chvíle štěstí nikdy nezářily, ti neznali jich, marnou jati pýchou. Že nemohl jsem dát jim lásku k zemi i krásu pokory, tak sladkou, tichou, svou marnou něhu – toho líto je mi.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

1075. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CHVÍLE. (Herma Pilbauerová)
  2. Teď kdybys byla u mne... (Bohdan Kaminský)
  3. SVÉ SESTŘE, BOUŘI. (Bohdan Kaminský)
  4. MÁ DRAHÁ, KRÁSNÁ... (Bohdan Kaminský)
  5. III. Mně na mysli teď často vroucně tanou (Josef Kuchař)
  6. Báseň o smutné noci. (Bohdan Kaminský)
  7. Naděje. (Bohumil Forman)
  8. FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (Božena Benešová)
  9. OTÁZKY. (Alois Škampa)
  10. Sirota. (František Leubner)