XI. Já hoře lásky přežil, z něho zbyl

Antonín Macek

XI.
Já hoře lásky přežil, z něho zbyl Já hoře lásky přežil, z něho zbyl
neuhasitelného žáru sled; vím, bude vždycky dosti oněch chvil, kdy rozum šlape mládí žár i vznět. Když horkou krev již vlil jsi do mých žil, ó Tvůrče, za těch teskných mládí let, dej mi též sílu, abych tiše skryl, co může v stáří v srdci vypučet. Duhových mostů byl jsem stavitelem, jež z pekla pnou se směle v ráje Tvoje, jichž, Bože lásky, Ty jsi stvořitelem. A po nich šel jsem, duše klidná byla, na hvězdné dívajíc se nebes roje, s poslední láskou svou se rozloučila. 37

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek