XXIV. Na tvoji krásu, tvoje památníky,

Antonín Macek

XXIV.
Na tvoji krásu, tvoje památníky, Na tvoji krásu, tvoje památníky,
na tvoje věže myslím věkovité, leč ještě více na bolesti skryté, na pracovníky tvé i mučenníky. Do hlubin tvých jdu, slyše tvoje křiky, zápasy neviděné, obrovité; zřím, vedle bolesti do vrásek vryté, kramáře chlubné, žití dryáčníky. Ne ve tvé slávě, srdce mojí země, zřím tě, ó Praho, ale v bídě tvojí, kde často nejčistší mrou lidstva snahy. Duše mé duše, tak jsi přišla ke mně, že v bolestném jsem řekl nepokoji: Ubohá, trpící ty duše Prahy! 50

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek