XXVII. Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky

Antonín Macek

XXVII.
Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky
jsem vyřknout mohl: choré je mé dítě, je věčná bolest, krásy sen je krátký – vteřiny dítě, zmizíš okamžitě! Ty, radosti má, nevrátíš se zpátky – je bolest nejvyšší, jež hlodá skrytě; života zánik teskný bez památky, života zánik krutý na úsvitě! Tu přišlo jaro, slunce zlaté plálo, růžové mráčky svěžím nebem táhly, v tisících paprscích se nebe smálo. Mír v srdci znovu cítím neobsáhlý, tu píseň kosmu chápe moje nitro: neb není smrti, západ jen a jitro. 53

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek