XXVII. Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky

Antonín Macek

Noc jako věčnost. Bolest čtyřmi řádky jsem vyřknout mohl: choré je mé dítě, je věčná bolest, krásy sen je krátký – vteřiny dítě, zmizíš okamžitě! Ty, radosti má, nevrátíš se zpátky – je bolest nejvyšší, jež hlodá skrytě; života zánik teskný bez památky, života zánik krutý na úsvitě! Tu přišlo jaro, slunce zlaté plálo, růžové mráčky svěžím nebem táhly, v tisících paprscích se nebe smálo. Mír v srdci znovu cítím neobsáhlý, tu píseň kosmu chápe moje nitro: neb není smrti, západ jen a jitro.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

188. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hádanka. (Josef Wenzig)
  2. ZA MATKOU. (Zikmund Winter)
  3. Moje roky... (Růžena Jesenská)
  4. NĚMÝ VEČER. (Božena Benešová)
  5. MADONNA S TŘEŠNĚMI. (František Kyselý)
  6. JED SAMOTY (Jan Opolský)
  7. None (Josef Holý)
  8. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  9. NEJVYŠŠÍ DAR. (Antonín Macek)
  10. Co konat? (Adolf Heyduk)