XXIX. Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě

Antonín Macek

XXIX.
Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě
 ni jeden čistý záchvěv srdce svého, být odleskem sám Boha vznešeného, jenž v květech lilií je a je v tobě. Nebýti soudcem, hřímajícím v zlobě, leč míru plným dárcem dobra všeho – je člověk obraz slunce zářivého, jež nezapadne nikdy v smutném hrobě. Neb šťastný souhrn sil je přetajemných, nejsladších hlasů, které v nitru sídlí, nejsladších tónů hudby nitra jemných. Nechť osamělý, jen když svými křídly dolétneš výše, tam, kde záští není – neb hledající hodenť vykoupení. 55

Kniha Velký mír (1918)
Autor Antonín Macek