NÁROD PENSISTŮ.

Antonín Macek

Kde pensistů je národ malý mně souzeno je dýchati – i básníci tam začínali po pensičkách též vzdychati. Ze všech stran slyším stesky tyto, co ten si přeje, ten by rád – a v nitru všech mi bylo líto a musil jsem se trpce smát. O dávných obrech snil jsem v smutku, již mřeli pyšně vztyčeni, o starcích, již šli směle v půtku v nejprudších bitev zuření. Kde giganty já čekal jaré, zjevení kde zřel zářivá, tam na sluníčku kosti staré dětina stařík vyhřívá, jenž chce mít klid již. Půdu doma. Zahrádku. Domek. Pole lán, kde svadlýma si řekne rtoma: „Hle země píď, kde já jsem pán.“ Můj ret je pohrdáním zkřiven, krev cítím divě prouditi; Odhynem, bože, nedej mi jen na slámě podle umříti!

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1262. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  2. STARÝ ČERT (Antonín Klášterský)
  3. PÍSEŇ NOCI 29. ŘÍJNA (Viktor Dyk)
  4. XXIII. PRAHA. (Antonín Macek)
  5. 1891. (Alois Škampa)
  6. ANANKÉ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. MÉ DRAHÉ ČECHY (Růžena Jesenská)
  8. PRAZE ku dni 18. listopadu 1883. (Jan Evangelista Nečas)
  9. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)
  10. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)