EVANGELIUM EVINO.

Antonín Macek

Můj hřích byl krásný, dala jsem vám, co sám bůh střehl žárlivě – já k žití vznesla se výšinám, kde planou slunce zářivě. Já život roznítila svým hříchem, bohyní krásnou a hříšnou se zovu, křik žití divoký v světě zněl tichém, kde dřív byl jenom klid rovu. Všecky ty bolesti, jež daly člověku rozkoše tušiti závratné, nezkrotnou pýchu tu pravěku v hřešení chvíli posvátné, tu vášeň nejsladší já jen dala i bolest největší synům svým a umírajíc bohu se smála tichým svým smíchem vítězným.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

1094. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Homér a Milton. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Pojď, nech mne zírat... (Augustin Eugen Mužík)
  3. TŘEM V ČECHÁCH. (Adolf Racek)
  4. Posvátné božské zjevení. (Ervín Špindler)
  5. Hellas. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jen pablesk jeden! (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. Sloup Memnonův. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Fuga. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Já, který v svět se dívám, (Jaroslav Vrchlický)
  10. 23 Jako vodu z hlubin studně (Jan Evangelista Nečas)