Skřivánek.

Ferdinand Písecký

Neměla nic jen svoje mládí a mladou lásku svou. Byli jsme dobří kamarádi, já zval ji dceruškou. Milenec její stojí v poli, jí píše každý den. Skřivánka mladé srdce bolí, chce za ním letět ven. Letěti ven, ať mrzne, sněží, a vidět, je-li živ. Možná, že mrtev někde leží pod hrudou cizích niv. Skřivánku bolest srdce tísní a v slzách tone zrak. Umlkly zvonky jeho písní, pad v duši těžký mrak. Bolestí zmaten k matce letí – máť právě zemřela. Zaplakal ptáček v kupě dětí, opuštěn docela. Srazila ptáčka těžká rána, pad churav na lůžko. Marně tě čekám vždycky z rána, má drahá dceruško! Osude slepý, prosím pro ni o květy, slunce svit – Skřivánka mého zpěv ať zvoní, jen štěstí nech v něm znít!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

843. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIII. Co rájem ztraceným vše trpce zovem! (František Leubner)
  2. PAMÁTCE BOHUMILA HAVLASY. (Josef Václav Sládek)
  3. None (Emanuel Miřiovský)
  4. Národní píseň. (Karel Babánek)
  5. Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému, (Jiřík Luděk Moravský)
  6. SLET PÍSNÍ. (Antonín Klášterský)
  7. SEŽEHNUTÁ DUŠE (Vladimír Frída)
  8. Po letech. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  10. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)