Vzpomínka.

Ferdinand Písecký

Široká labská rovina, plochá jak mysl naše. Za ní se věnec hor vypíná – srdce se zachvělo plaše. V široké tiché rovině Labe tak sotva že teče, jak ten náš život přelíně ze dne se na den vleče. Ó hory, hory modravé, výkřiky svědomí tvrdé! V záplavě strmíte krvavé, drtíte vědomí hrdé. Někdy se v mlhách ztrácíte, jako když svědomí ztichne. Když se zas v slunci zjevíte, nová z vás hrůza k nám dýchne. Modravé stíny hrozivé, dobře vím, co nám říc’ chcete. Vědomí viny tíživé zmatenou duši hněte.

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

135. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen budoucnosti. (František Cajthaml-Liberté)
  2. JARNÍ POZDRAV ORÁČI (Antonín Sova)
  3. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  4. RUDOHOŘÍ. (František Serafínský Procházka)
  5. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  6. None (Svatopluk Čech)
  7. NADE SRÁZEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Bij, drsná práce, v litinu, jež syčí, ( H. Uden)
  9. MINULOSŤ. (Antonín Klášterský)
  10. PÍSEŇ KOVÁŘOVA. (Bohdan Kaminský)