Čeští zajatci.

Ferdinand Písecký

Z domova když nás vyvlékli, v modré nás hadry oblékli. A na smrt hnali pak suše ubohé české duše. Na smrt jsme šli jak berani, smáli se naši tyrani. Nám smích ten ostře zněl v uši, do krve zranil duši. Podivný vítr v poli vál. Císař se věru nenadál, že tolik chasy té kleté do Ruska vítr smete. Netušil císař ve snu snad, otrocký jeho modrý šat že budou s těla rvát prudce dobrácké české ruce. Nejmíň se nadál císař pán, každou že záhy z těžkých ran, jež ráčil vlídně tak dáti, česká mu duše vrátí.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

420. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SNÉST NA ZEM KRÁLOVSTVÍ JSME CHTĚLI BOŽÍ (Antonín Sova)
  2. VZDECH. (Bohuslav Květ)
  3. NA KONCI CESTY. (Josef Lukavský)
  4. PRVNÍ BOLEST. (Antonín Klášterský)
  5. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí (Antonín Klášterský)
  6. Žízníme. (Václav Šolc)
  7. SEN. (Viktor Dyk)
  8. Samomluva výbojné války. (Jan Evangelista Nečas)
  9. Isti sunt sancti... (František Leubner)
  10. A třeba naše mladá krev (Jiljí Vratislav Jahn)