Čeští zajatci.

Ferdinand Písecký

Čeští zajatci. (Památce padlého přítele Fr. Zeise.)
Z domova když nás vyvlékli, v modré nás hadry oblékli. A na smrt hnali pak suše ubohé české duše. Na smrt jsme šli jak berani, smáli se naši tyrani. Nám smích ten ostře zněl v uši, do krve zranil duši. Podivný vítr v poli vál. Císař se věru nenadál, že tolik chasy té kleté do Ruska vítr smete. Netušil císař ve snu snad, otrocký jeho modrý šat že budou s těla rvát prudce dobrácké české ruce. Nejmíň se nadál císař pán, každou že záhy z těžkých ran, jež ráčil vlídně tak dáti, česká mu duše vrátí. 104