Súčtování.

Ferdinand Písecký

Rok čtyřicátý osmý – Slováci! Mé srdce vždycky krvácí, když vzpomene na osudný ten omyl. Co sliboval ten rok a co v nás zlomil! Pešť do vlasů si tehdy vjela s Vídní a Slováci být mohli zcela klidni a mohli zcela nerušeně spáti, než účty srovnají si jejich kati. Ach, prokleté to srdce naše měkké, tak hořce známé z doby dávnověké! Šel Slovák do boje tak pro nic za nic, jen aby usmál se naň císař panic. A usmíval se císař tuze vlídně – Slováky slavně vyprovodil z Vídně, když korunu mu zlatou zachránili. Ten úsměv císařský, jak strašně mýlí! A že byl kavalír ten císař mladý, on netočil se ke Slovákům zády – leč s úsměvem těch retů lhavých, klatých on vyplatil jim rovný tisíc zlatých. Na tisíc zlatých odhad’ duše s těly těch, kdož proň ochotně tak v boji mřeli. A potom, čistou vděčností jsa vznícen, vrh’ Slováky psu maďarskému v jícen. Hej, Slováci! Toť divné účtování! Za věrnost psí, za vaši krev ti páni vám tisíc zlatých jednou rukou dali a druhou svobodu vám zlatou zařezali. Leč svoboda ta musí z hrobu vstáti, umí-li Slovák dobře účtovati. Má-li jen Slovák kousek citu v těle, on vyúčtuje s Peští, Vídní cele. A účtování to je věru snadné: Za oko oko, zub ať za zub padne! Bodák a pušku v tvrdé, čestné ruce ať stane Slovák v řadách revoluce! Ti, kdo vám lhali, kdo vám ve tvář plili, i ti, kdo jako zvěř vás němou bili, kdo z úst vám rvali sladkú slovenčinu, s císařem svým, ať Němec, Maďar zhynú!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

3. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V Budapešti líp. (Adolf Heyduk)
  2. Hore ho! (Rudolf Pokorný)
  3. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa (Adolf Heyduk)
  4. O jak jsem nahrblý juž. (Josef Holý)
  5. Opatrně! (Adolf Heyduk)
  6. ***   – A zas jako dříve. Drápy. Vztek. (Lev Blatný)
  7. A teď už mdlý jsem. (Bohdan Kaminský)
  8. Zlá příčina (Adolf Heyduk)
  9. 91. Historie, stul již jednou ústa, (František Sušil)
  10. 132. Sloupsko pyšné, hrade starých Moků, (Jan Kollár)