21. Ať trhá růže.

Jan Karafiát

21. Ať trhá růže.
Ať trhá růže, Pokud kdo může, Na to jim Pán Bůh poručil kvést; Jen ať též práci S očí neztrácí, – K práci dal Pán Bůh rozum a pěst. Však zvadnou růže, V zemi pak lůže Ustelou tobě snad brzy dost; A kdo svůj v nářku Mrhá čas, já řku: Co pak jest nářek nějaká ctnost? Ó trhej růže, A co kdo může, Zorej i pouště, by mohly zkvést; A kdo své štěstí Držíš již v pěsti, Pomáhej jiným k štěstí se nést. [33]