39. Člověk jsem, a člověk budu.

Jan Karafiát

Stříbra já si nevážím, Aniž pak se kochám v zlatě; Pošle-li mi císař řád, Pěkně si jej schovám v vatě. Už též umím pohrdat Tím, co o mně leckdo řekne, Aniž pak se srdce mé Už tak honem čehos lekne, Tak že jsem se domýšlel, Stoik že už jsem neb budu, Aneb vůbec filosof, – V jakém však to vězím bludu! Zapomnělť jsem na Stou, Akademii a všecko, Když se na mne usmálo Ve kolébce včera děcko. A dnes jsem vám plakat zřel Stoletého téměř kmeta: Ukládalť tu do hrobu, S níž svá lepší strávil léta. A v tom vzletěl skřivánek, A tak čistě pěl nám k trudu: Ne, buď, kdo chceš, Stoikem, Člověk jsem, a člověk budu.

Patří do shluku

jablíčko, jablko, jeníček, jabloňka, stromeček, oříšek, hubička, stromek, babička, janeček

75. báseň z celkových 264

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večerní slunko. (Josef František Karas)
  2. III. BLAŽEN V BOHU. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Já jsem tě hledala... (Růžena Jesenská)
  4. POSTILION. (Vítězslav Hálek)
  5. Můj dědoušek. (Josef Václav Sládek)
  6. Dýmce. (Alois Škampa)
  7. DÁVNO, DÁVNO... (František Serafínský Procházka)
  8. EDUARD KOHOUT (Otokar Fischer)
  9. XLV. Dýmka. (Josef Hubert Tichý)
  10. III. Přede mnou tu děva stála (Josef Uhlíř)