Tak psal Heine, Heinrich Heine,
bouřlivák a posměváček,
tak psal Heine v Romanceru
o princezně Sabbathu!
V psa, jenž myšlenky má psovy,
jenž se válí v nečistotě,
čarodějka proměnila
mocným slovem Israel.
O sabbath však míjí kouzlo,
pes zas člověkem se stane,
hrdě zvedne hlavu, srdce,
hrdě zazní písně tón:
„Lecho Daudi Likras Kalle!
Pojď, milenče, tebe čeká
milenka, jež odkryje ti
studu plný obličej.“
Jordán šumí, u cisterny
velbloudi se kupí v žízni,
palmy štíhlé zaševelí
v Bethel, krásném údolí.
Ale krásný den zas přejde,
hodina se krutá blíží.
Vzdychá princ: je na odchodu
Sabbath, krásná princezna!
Cítí dotek čarodějky
nutno je se rozloučiti.
Nutno žíti starý život,
život psí, psí myšlenky.
Lecho Daudi Likras Kalle!
V srdci zní mi zvláštní slova,
v srdci zní mi zvláštní rythmus
ze českého Sabbathu.
Na stožárech prapor visí,
z oken hrdě prapor vlaje,
prapor mluví, prapor volá:
Sokolíku, Sokole!
Statisíce srdcí jásá,
statisíce prsou dme se,
statisíce ruček kyne.
Sokolíku, Sokole!
Letargické, kleslé Čechy
na živé si hráti počnou.
Mrtví vstanou, němí praví:
Sokolíku, Sokole!
Omyje se špína rukou,
omyje se špína tváře,
omyje se špína ducha.
Mýdlo máme na všecko!
Každodenní mizí člověk,
jako had svou kůži svléká,
sketa hrdě opakuje:
„Přelom, přeskoč, nepodlez!“
Lecho Daudi Likras Kalle!
Srdce jásá, hrdlo jásá,
Hymnu svou má český Sabbath:
„Přelom, přeskoč, nepodlez –“
S hrdým gestem ukazujem’
sokolské ty šiky hostům.
Košile se rudé vlní.
„Národní to armáda!“
S hrdým gestem ukazujem’.
Košile se rudé vlní,
sklízíme jich pyšně obdiv.
Sokolíci, to jsme my!
Ale náhle přijde Sabbath.
Sokolíci rozletí se.
Sokolíci svléknou kroje.
Mrtvo, dusno po Čechách.
A had najde starou kůži,
hrdina se stává sketou,
pláče, tiše opakuje:
„Podlez, uhni, nepřelom!“
Z našich krajů hlas ten šeptá,
z Bělé hlas ten plaše šeptá,
z parlamentu plaše šeptá;
„Podlez, uhni, nepřelom!“
Čechy zase zaplavuje
tichá vlna beznaděje,
Čechy vlně poddají se,
Čechy krčí rameny.
Na čistých je rukou špína,
na čistých je tvářích špína,
na čistém je duchu špína.
Zbytečno se umýti!
Sabbath přišel, píseň zašla,
lešení se klidně bourá,
každodenní pějem’ rytmus:
„Podlez, uhni, nepřelom!“
Na stožárech prapor visí,
z oken hrdě prapor vlaje,
prapor mluví, prapor volá:
Sokolíku, Sokole!
Statisíce srdcí jásá,
statisíce prsou dme se,
statisíce ruček kyne:
Sokolíku, Sokole!
Vítáme tě, zdravíme tě,
český Sabbath změnil Čechy,
opakujem’ s hrdou pýchou:
„Přelom, přeskoč, nepodlez!“
Svátku, nelze, abys trval?
Sne, je nutno, bys byl dosněn?
Hrdosti, zas v bláto klesneš?
Krásná chvíle, neprchej!
Statisíce srdcí jásá.
Pozdrav jejich je tvým dluhem.
Přeroď Čechy, přeroď sebe,
Sokolíku, Sokole!