NA PŮDĚ.

Eliška Krásnohorská

Vždy pozvedajíc víka(J3f) dvou truhlic otřelých(J3m) se v mysli znova sříká(J3f) snů dávno vymřelých(J3m) I dnes když o trám krovu(J3f) ta víka opírá(J3m) cos jako smutek rovu(J3f) k ní z truhlic vyzírá(J3m) Ach naděje sny steré(J3f) v nich odklizeny tak(J3m) sem v koutek půdy šeré(J3f) jak veteš mezi brak(J3m) Pruh záře v šero vmeten(J3f) plá šikmo z vikýře(J3m) jest teplo venku květen(J3f) svět mlád až k nevíře(J3m) K svým truhlám těžce klekla(J3f) jeť člověk záhy stár(J3m) Cos šustlo až se lekla(J3f) to holoubků byl pár(J3m) Ti do vikýře vlétli(J3f) a zobkají se v něm(J3m) toť obrázek je světlý(J3f) a blankyt jeho lem(J3m) Sem z venku vše kde pučí(J3f) vlá vůně šeříku(J3m) cos do vnitř kmitlo bzučí(J3f) chroust leze po víku(J3m) Teď slezl na obrázky(J3f) v něm uvnitř vlepené(J3m) jsouť výjevy to lásky(J3f) již polo setřené(J3m) Tu zbyla mráčku clona(J3f) srp luny krajina(J3m) však všude on i ona(J3f) táž něžná skupina(J3m) Chroust vypjal křídla hnědá(J3f) a bzuče mizí v stín(J3m) Dlaň vyschlá z truhel zvedá(J3f) teď zplihlý organtýn(J3m) Jich obsah odekrývá(J3f) jen s péčí žehravou(J3m) a šedá hlava kývá(J3f) nad dívčí výbavou(J3m) Jak dávno již co v zmatku(J3f) ji sladkém skládala(J3m) sny o lásce a sňatku(J3f) si tiše spřádala(J3m) Dnem nocí šijíc robíc(J3f) svou pílí bláhovou(J3m) a každý kousek zdobíc(J3f) pak stužkou růžovou(J3m) A haléř po haléři(J3f) si ukládajíc jen(J3m) v to běloskvoucí peří(J3f) a v plátna čistý len(J3m) Kment za úspory nuzné(J3f) a krajky pravý div(J3m) jak jemné a jak luzné(J3f) má z odepřených skyv(J3m) Chléb těla i chléb duše(J3f) vše dala za oběť(J3m) té jedné sladké tuše(J3f) jež dávno zašla teď(J3m) V ní zřela účel všeho(J3f) své blaho cíl i ctnost(J3m) slib žití příkaz jeho(J3f) a zlatou budoucnost(J3m) V to tenké plátno vpředen(J3f) a v krajek útlou spleť(J3m) ten nejdražší sen jeden(J3f) svou zrušil přípověď(J3m) Ó jakých útrap tíseň(J3f) jí smyčkou sdrhla hruď(J3m) než tkla se krajek plíseň(J3f) a kmentu mrtvá žluť(J3m) Kdož ví jak v šedé hlavě(J3f) vrou upomínky zlé(J3m) když kloní ku výbavě(J3f) ty staré oči mdlé(J3m) Ba v starém srdci muka(J3f) snad ještě zadrásá(J3m) když opatrně ruka(J3f) ty kmenty roztřásá(J3m) Když proti světlu v šeru(J3f) je zkumně povznáší(J3m) Ach jejím očím věru(J3f) se zdají rubáši(J3m) Co činit Nouze hlodá(J3f) již není porady(J3m) Zdaž odhodlá se prodá(J3f) ty skryté poklady(J3m) I hledí na ně dlouze(J3f) pak ukládá je zas(J3m) Ať počká lačná nouze(J3f) ať k rozmyslu dá čas(J3m) Zas klapla těžká víka(J3f) na zplihlý organtýn(J3m) A pablesk máje vniká(J3f) v kout půdy v šerý stín(J3m)

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

313. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  3. Kolovrátek. (Karel Sudimír Šnajdr)
  4. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  5. Poesie. (Adolf Heyduk)
  6. ÚTOK NÍŽINY. (J. B. Polom)
  7. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  8. Jsou ty naše kraje... (Josef Václav Sládek)
  9. VI. U nás sněhu ve závějích (Jaroslav Vrchlický)
  10. Musí. (Adolf Heyduk)