Poesie.

Adolf Heyduk

Dujný sever krajem běží, na horách už sněhy leží, mladé boučí, staré sosny, líbá host ten neúprosný. Dřímou vsi a dřímou chaty, v síních vrčí kolovraty; mráz kouzelník prošlý světy v okénkách jim kouzlí květy. Vmyslil jsem se – blahé doby – v takou chatu plnou zdoby; ať to venku bouřně válo, na mne se v ní jaro smálo. Zářilo mně v mladém štěstí při pohádce, při pověsti, z kahánku i smolné louči, jak když sta se sluncí sloučí. Teď však moje lebka stará, chladna jest i v době jara, nelzeť mládí svábiť zpátky Kde má síň, kde kolovrátky? Co bych dal, můj Bože milý, za jedinou, takou chvíli, kdy nám první růže vije k srdci svatá poesie.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

91. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  3. VI. U nás sněhu ve závějích (Jaroslav Vrchlický)
  4. Kolovrátek. (Karel Sudimír Šnajdr)
  5. MÉ JARO (Antonín Klášterský)
  6. ÚTOK NÍŽINY. (J. B. Polom)
  7. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  8. DĚVČE Z HOR. (Eliška Krásnohorská)
  9. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  10. Ztraceným snům. (Alois Škampa)