MÉ JARO

Antonín Klášterský

Mé jaro má vlásky jako len, jak v paprsky spředené zlato, a v očích má tichý andělský sen a líčka jak raný růžový den a volá mě: Tatíčku! Táto! Co ptačí mi píseň, co mi květ, ty zmlknou, ty zvadnou tak záhy! Tu pohádku jara také jsem před’, leč do květu padal mi sníh jen a led, až v očích jsem plno měl vláhy. Sny, naděje, v bílém svém rubáši jen dále si spěte, ó, spěte, již ani vzdech sen ať vám neplaší, jen ty mi puč, zkvítej, ty nejdražší, můj nejdražší, poslední květe!

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

63. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  2. Poesie. (Adolf Heyduk)
  3. Kolovrátek. (Karel Sudimír Šnajdr)
  4. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  5. Seguidilly k Tobě (Jan Neruda)
  6. Slza. (Bohuslav Čermák)
  7. Ztraceným snům. (Alois Škampa)
  8. Něco za něco. (Adolf Heyduk)
  9. Mně teskno po tobě, (Irma Geisslová)
  10. CHVÁLA SAMOTY (Otokar Březina)