MÉ JARO

Antonín Klášterský

MÉ JARO
Mé jaro má vlásky jako len, jak v paprsky spředené zlato, a v očích má tichý andělský sen a líčka jak raný růžový den a volá mě: tatíčkuTatíčku! tátoTáto! Co ptačí mi píseň, co mi květ, ty zmlknou, ty zvadnou tak záhy! Tu pohádku jara také jsem před’, leč do květu padal mi sníh jen a led, až v očích jsem plno měl vláhy. Sny, naděje, v bílém svém rubáši jen dále si spěte, ó, spěte, již ani vzdech sen ať vám neplaší, jen ty mi puč, zkvítej, ty nejdražší, můj nejdražší, poslední květe! 15