OFELIE

OFELIE – In memoriam Hany Kvapilové. –
Ofelie, spat jdi, spat, je tak smutno kol a chlad! Pod křídloma andělskýma se tak sladce, tiše dřímá. Ruce křížem, květy v dlani, uštvaná jdi, bílá lani, tam, kde zmlká žití chvat, Ofelie, spat jdi, spat! Ofelie, spat jdi, spat, kde snů není na návrat. Všecky květy, co’s jich měla, rozdala jsi, rozházela, aby jiným v srdci kvetly jako krásy zázrak světlý, co v tvé stín a trud jen pad’ – Ofelie, spat jdi, spat! Ofelie, spat jdi, spat, nechtěj očí otvírat! Umíme sic nosit masku, slzy lít i lháti lásku, ale zrak tvůj přec by stihnout mohl vítězně se mihnout pod tou maskou úsměv snad – Ofelie, spat jdi, spat! 70 Ofelie, spat jdi, spat jarních, vonných do poupat. My si najdem oběť jinou, neb chtít výš, to vždy je vinou; pozná vše, co pálí, zebe, budem štvát ji jako tebe, jako tobě čest jí rvát, co ty budeš tiše spát. 71