KOHOUT V MĚSTĚ

KOHOUT V MĚSTĚ
Jak v dřímotách jsem posavad dlel v loži domova, zpěv kohouta v sluch dnes mi pad jak trubka kovová. Ó, dík ti, jitra herolde, ó, vřelý tobě dík, že slyším prostřed města zde zas jedenkrát tvůj křik! Já slyším tě a ve snu zřím kříž u cesty a les, zalitou světlem slunečním v topolech skrytou ves. A potok, jenž jde olšemi, jak táh by stříbro šnek, a v modré výši nad zemí shon čilých vlaštovek. Dvůr ve snách zřím a dívčici, džber v ruce, jíti v spěch, šat podkasaný, na líci i lýtkách slunce žeh. 80 A košiláčky před domy a louky, jas a klid – a tolik líto, líto mi je oči otevřít... 81