CESTOU

Antonín Klášterský

CESTOU
Dík, za to dík, v tom kruhu všedních sporů a v kole práce celý dlouhý čas že srdce v lednou neztvrdlo mi koru a živý plamen že v něm neuhas. Že jak jdu jarním probuzeným krajem, s vlhkýma na vše zírám očima, že znova pohnut vzkříšení jsem tajem, list každý nový zas mě dojímá. A nechť tak mnoho čas mi odnes divý a s duše odvál mladých snů mi pel, že dosud dost jsem dětinný a snivý, bych s jarními se ptáky rozepěl. Jak hoch že zas bych rozběhl se strání, květ blaží mne, jenž zítra rozkvete, že kukaččino vítám zakukání jak první slovo svého dítěte. 58