CESTOU

Antonín Klášterský

CESTOU
Dík, za to dík, v tom kruhu všedních sporů a v kole práce celý dlouhý čas že srdce v lednou neztvrdlo mi koru a živý plamen že v něm neuhas. Že jak jdu jarním probuzeným krajem, s vlhkýma na vše zírám očima, že znova pohnut vzkříšení jsem tajem, list každý nový zas mě dojímá. A nechť tak mnoho čas mi odnes divý a s duše odvál mladých snů mi pel, že dosud dost jsem dětinný a snivý, bych s jarními se ptáky rozepěl. Jak hoch že zas bych rozběhl se strání, květ blaží mne, jenž zítra rozkvete, že kukaččino vítám zakukání jak první slovo svého dítěte. 58

Kniha Zaváto (1918)
Autor Antonín Klášterský