STARÁ CHŮVA

Antonín Klášterský

STARÁ CHŮVA
Jedno oko slepé, shrbená a malá, kolik na svých loktech dětí odchovala! Jak pes domu věrna, neúnavná v práci, před sebou růst zřela třetí generaci. S výbavou ji matka popouštěla dceři, aby květ jí střehla na novém zas keři. A když květ se rozvil v pokolení třetí, šla zas tam, šla vždycky jen, kde byly děti. Sloužila, ó, což jí bylo více třeba? za vlídné jen slovo, za ten kousek chleba. 73 Sloužila, až posléz, shrbená a malá, byla už jak děti, které houpávala. Bože na nebesích, tu jí učiniti milost rač za věrnost, práci celé žití: Nevykaž jí v ráji místo v stařen kole, dej ji mezi děti, jak tu žila dole! 74