DÉMON

DÉMON
Můj hoch si složil své knížky sám a plesem vzplály mu zraky: „Ó, hleďte, co knih už tady mám, já chci mít knihovnu taky!“ Pak sklonil své oči v rozpacích a zarděl se, jak by se styděl; mně bylo, jak sama sebe bych byl v dětství svém před sebou viděl. Ó, víš-li ty, dušičko nebohá, ó, víš-li, ty, hlavičko drahá, ký démon to vábný, pro Boha, teď prvně po tobě sahá? On má tak vášnivé objetí a oči tak snivé a svůdné, jak vzdáš se mu, s duší tvou odletí až v oblak od země nudné. Ty pěním a sněním budeš spit, v sny hvězd ti rozsype zlato, však navždy z tvé duše vezme klid a spánek ti ukradne za to. 27 A všecko ti zhořkne naposled, co dřív tak čárné se zdálo, neb ve všech jsi knihách moudrost čet, leč ve svém srdci tak málo. A budeš tu sedět, stápěje se v starost za šumu listílistí, nad krásným vydáním Shelleye, zač zítra budeš as jísti... 28